Jak se počítala reklama v době televize a printu?

11.5.2009 | Robert Němec

Seděli jsme s kolegyní nad kampaní a počítali, jaká musí být investice, pokud chce klient za měsíc získat tisíc nových zákazníků. „Dokážeš si představit, jak strašné to muselo být v době printu, outdooru nebo televize?“ zamýšlím se.

Tenkrát jenom odhadovali, kolik lidí jejich reklamu vidělo. A vůbec si třeba nedokázali spočítat, že když potřebují prodat zboží za X peněz, musí k nim přijít Y lidí. Což znamená, že jejich reklamu musí vidět nebo slyšet Z lidí, a že firma tedy musí investovat určitou částku. Anebo vytvořit reklamu a doufat, že právě ona je ta nejefektivnější. Protože testování bylo drahé. Abych pravdu řekl, kolegy z neinternetových agentur lituji. Vůbec nevědí, zda jim více vydělala reklama v rozhlase, nebo v printu. Ano, dá se to zjistit, ale je to extrémně náročné, nepřesné a dělá to málokdo. A naprosto nevědí, zda jim více skutečných zákazníků přivedl billboard na 33. kilometru, nebo na 52. Anebo zda jsou oba na nic.

Na internetu je to jasné, proto ho miluji. Přijde za vámi klient a řekne: „Náklady na jednu korunu z marže pro nás jsou 30 haléřů. Potřebujeme to dostat během měsíce pod sedm haléřů. Zařiďte to.“ Kdekoli mimo internet by to byl takřka nesplnitelný úkol. Trochu ironicky říkám, že velká část internetového marketingu se blíží statistice. Osobně požaduji, abych měl na stole aspoň tři kalkulačky, protože stále něco počítám. A proč ne? Reklamní agentura má „vydělávat klientovi peníze“, ne „vytvářet skvělé reklamy“. Na druhou stranu, ne všechno na internetu je efektivní. Příkladem jsou sociální sítě. Mít firemní Twitter, který má 10 následovníků, je k úsměvu až k pláči. A vaše stránka na Facebooku má dokonce 1000 fanoušků? Kolik jste za těch 1000 fanoušků zaplatili agentuře? To asi nebyla zrovna efektivní investice, že? Až vám agentura ukáže, že skutečně umí pracovat v sociálních sítích, pak jí dejte první korunu. *