Nové české školní písmo

10.10.2006 | Miroslav Dočkal

Výzkum ukázal nutnost sblížení tiskového a psacího písma. Comenia je určena k tisku i ke psaní. Rok od roku je v soutěži českých publikací Nejkrásnější kniha roku kritizována úroveň našich učebnic.

Jen ojediněle se některé publikaci podaří získat v této kategorii nějaké ocenění. Formáty slabikářů a učebnic pro první stupeň základních škol například nevycházejí z dětských měřítek a ani se tedy nesnaží konkurovat hračce, písmo v textu učebnic pro první stupeň je často menší než 12 bodů apod. Zároveň mají učitelé stále větší problémy s čitelností dětských rukopisů, v audiovizuálním věku musejí děti vynakládat na zvládnutí základů gramotnosti stále větší úsilí. Hodně dětí při této činnosti například zadržuje dech, což se může negativně projevit na zdraví.

Čtení, psaní a vnímání textu jsou spojité nádoby. Z této skutečnosti, poznání současného stavu a snahy o jeho nápravu vyšel projekt českého školního písma Comenia. Myšlenka je jasná a jednoduchá: dobře čitelné písmo pro školní knihy a rovněž písmo, kterým se děti budou učit psát. Serifovou verzi písma Comenia navrhuje nejznámější český typograf František Štorm, známý zejména svými digitalizacemi starších českých typografických písem. Bezserifovou verzi má na starosti jeho student Tomáš Brousil. Na projektu spolupracují i další typografové a grafičtí designéři: Filip Blažek ze studia Designiq a Radek Sidun. Již brzy by měla být spuštěna i webová stránka k tomuto projektu.

Psací písmo Comenia Skript vytvořila grafička Radana Lencová. Projekt nové psací latinky je součástí její doktorské práce Kaligrafie dnes - rukopisné písmo, obhájené loni v ateliéru grafického designu a vizuální komunikace Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Další částí této práce je publikace Rozhovory o písmu rukopisném, cyklus rozhovorů s 24 předními českými grafiky s faksimile jejich rukopisů, která vyjde v knižní podobě zřejmě do konce tohoto roku v nakladatelství Svět, a projekt vlastního kaligrafického písma Flamenco. V následujícím textu jsme čerpali z výše zmíněné doktorské práce.

Školní písmo včera a dnes

Své vlastní přístupy do výuky psaní přinesly jak různé národy, tak alternativní školství, jak dnes můžeme pozorovat i u nás. Takzvané waldorfské školy například pracují s obrazem, který je postupně přirozeně „zabstraktněn“ do písmena. Jeden ze současných britských systémů, využívaný například v International British School v pražské Bubenči, zase klade důraz na dramatický projev, příběh.

Ve 30. letech se ve světě a následně i u nás objevila tzv. globální metoda výuky čtení a psaní. Stojí na zrakovém základě: slova se čtou najednou, děti si měly od začátku zvykat na správně napsaná slova. Školní sešity měly být bez linek, protože ty u dětí vzbuzují mimo jiné zbytečnou a škodlivou úzkostlivost.

Od roku 1951 se pak v našich zemích rozvíjela tzv. genetická metoda. Vychází z tiskacího písma a obsahu textu, myšlenky, v důsledcích méně zatěžuje dětskou paměť.

Dnes je však u nás nejčastěji používána tzv. analyticko-syntetická metoda, jejíž princip je metodou rozkladu: dítě začíná od abstraktních fragmentů písmen. Ty pak spojuje v písmena - písmena ve slabiky - slabiky ve slova - slova ve věty.

Základní tvar dnes u nás používaného školního psacího písma a jeho princip stále vychází ze 40. let 19. století, kdy byla krasopisná anglická latinka upravena pro potřeby češtiny: dokonale spojené písmo psané jedním tahem, smyčky na horních a dolních dřících, složité tvary velké abecedy, předepsaný sklon. Původně se psalo stylem „s přítlakem“. Reformou v roce 1932 byl u nás zaveden tzv. monolineární psací nástroj a následně byl zrušen krasopis jako samostatný předmět. Dřívější seříznuté pero ovšem podporovalo stínovým efektem čitelnost, což u monolineárního nástroje již neplatí. V 70. letech se v normalizaci vrátila abeceda ke krasopisnější formě se složitější velkou abecedou, která nabyla zúženého charakteru.

Kromě toho má jednotažnost u současných písařů negativní vliv na čitelnost, protože při rychlejším psaní se slova slévají v jednu linii, ztrácejí proporce a deformován je i sklon. Smyčky podporují jednotažnost a dekorativní linii, ve které jsou písmena špatně rozpoznatelná. Psaní zúženými písmeny vede podle psychologů mimo jiné ke strachu, úzkostlivosti. Ve školách není brán dostatečný ohled na leváky, jejichž psací postup tahů je jiný.

Z těchto důvodů pak lidé v dospělosti raději volí tiskací formu, zejména při psaní písmen velké abecedy. Dnes často kritizované nápisy na zdech - graffiti -můžeme považovat i za touhu po svobodném výrazu písma a sebevyjádření jeho prostřednictvím.

Charakteristika psacího písma

Hlavním inspiračním zdrojem nového školního psacího písma jsou humanistické kurzívy 15. a 16. století, renesanční italika a zejména kurzíva Garamondu, která má „nejrukopisnější“ charakter. Byly zde ale i jiné inspirace.

Edward Johnston vytvořil v roce 1913 Foundation Hand - variaci karolínské minuskuly z 9. a 10. století, kterou přepracoval pro běžné psaní. Propagoval pero se širokým hrotem, které při psaní vytváří stuhovitou linii a na kterém se děti nejlépe naučí správné držení nástroje.

Alfred Fairbank vyšel v roce 1926 z renesanční italiky, v níž horní a dolní dotahy nekončí smyčkami, ale volnými dříky. Ve 30. letech pracoval na školním písmu ve Švýcarsku Paul Hulliger, do úsilí o kvalitní psací abecedu přispěl i Hermann Zapf svým písmem na propagačních letácích firmy Rotring, vyrábějící psací potřeby a inkousty. Jaké podmínky by tedy mělo školní písmo splňovat, jak se o to zmíněná novinka Radany Lencové snaží?

Psací písmo Comenia Skript je jednoduché psací písmo, které vzhledem připomíná tiskovou kurzívu. Hlavním principem tohoto písma je jeho čitelnost při rychlém psaní, různé charakteristiky písma byly zvoleny na základě pečlivých výzkumů mezi dětmi.

Smyčky, dnes v psacím písmu velmi používané, vznikly v baroku z horních přetahů písmen. Odvádějí pozornost od střední výšky písmena, která určuje čitelnost, a jsou si velmi podobné - v důsledku proto čitelnost zhoršují. V písmu Comenia Skript je naopak střední výška větší, poměr horních dotahů ke střední výšce a dolním dotahům je zde 5:8:5.

Autorka písma dává přednost přirozenému rytmu psaní s přerušovaným tahem, který vzniká kromě jiného psaním akcentů ihned po napsání písmena. Pro napojování písmen jsou určeny tzv. ligatury (spojení dvou nebo více písmen), které se používaly ve středověkém a renesančním písařství. Začátek tahu u písmen malé abecedy zvýrazňují pro větší čitelnost serify. Některá písmena v abecedě mají i dvě tvarové varianty pro možnost výběru. Sklon písma je také individuální, doporučovaný je asi 7 stupňů doprava.

K nové psací latince je připraven i samostatný manuál, obsahující i ukázky psaní různými nástroji, dále harmonikový tahák do kapsy s obrázky a barevný didaktický plakát se stromem, jehož korunu tvoří písmena a kmen číslice. Pro dysgrafiky je připravena i bezserifová verze písma. Písmo není určeno pouze dětem ve školách, ale i dospělým, kteří chtějí zušlechtit svůj rukopis.

Od praktičnosti ke kaligrafii

Písmo Comenia Skript je určeno zejména k praktickému sdělování psaných informací, má však i svou elegantní, kaligrafickou formu. Ta vychází ze základní psací formy, ale píše se seříznutým (plochým) perem a jiným počtem tahů. Širší seříznuté pero totiž hůře umožňuje tvořit tvar písmena, zejména tahy proti směru hodinových ručiček. Kaligrafická forma naopak nabízí větší tvůrčí svobodu, například práci s výběhovými tahy či kreativní přístup k velké abecedě. Kaligrafickou formu lze využít i při výuce - zařadit ji do předmětu výtvarná výchova, nebo ji vyučovat v rámci samostatného předmětu „kaligrafie“.